DWD.cz

To si myslím, že je trošku chyba, protože pokud patříte k příznivcům krásně znějících kytarových akordů, tak budete (jak doufám ) z Animé nadšeni stejně tak, jako já pokaždé, když je slyším...Takže si přečtěte rozhovor s Jirkou Kučerovským, zpěvákem a kytaristou brněnských Animé a mimo jiné i neskutečně milým člověkem, který se uskutečnil v brněnském Metro music clubu chvilku před Vánoci...

Jak to, že byla taková dlouhá pauza? Animé nikde vidět, nikde slyšet...
Nikdo z nás tří nemá čas...Teď je to takový, že musíme přežít kritické období.
Ale zase pracujeme na nových věcech.
A mohu říci, že to bude asi trochu jiný, než všechno ostatní.

A v čem to bude jiný?
V tom, že jsem to původně zamýšlel jako svou sólovku, protože mi ty věci přišly hodně jiný. Pak jsem byl ale přemluven a došli jsme k závěru, že když to budeme dělat spolu , tak to bude bavit i kluky a že to bude takový ústřel jinam.

A jiný textově nebo hudebně?
Textově asi nijak zásadně ne...ačkoliv bude tam pár věcí, o kterých jsem ještě nikde nemluvil.

Takže neprozradíš víc?:)
Těžko, těžko...:) Ještě nějakou dobu potrvá než s tím půjdeme ven, takže nechci něco jakoby rozdmýchávat a slibovat. Můžu říct, že pro lidi to bude asi dost překvapující.

Co Tě na muzice baví?
Ty pocity. Já jsem už od raného dětství poslouchal hudbu a zažíval při ní takový stavy, že když potom v pubertě přišly holky, tak se musely sakra snažit, aby se to tomu vyrovnalo :)
A pak když ještě tu muziku sama děláš, tak je to o to intenzivnější. To je třeba podobný lidem, kteří dělají se stejnou vášní nějaký sport adrenalinový nebo tak.

A bude už nějaká ta česká písnička? Když si říkal, že budou nový věci...
Hele, ještě pořád mě to nenapadlo. Ne, že bych se na to necítil, ale nenapadlo mě to. Jo, přijde mi to někdy absurdní zpívat anglicky. Proč taky, že?
Spíš mě to ale poslední dobou táhne k tomu, že bych měl držet hubu jako celkově :)) Že mě to táhne spíše k těm věcem instrumentálním.

Beze slov? Jakože máš pocit, že nemáš co říct?
No...vlastně kolikrát i jo. Nebo mám pocit, že už jsem o tom někdy mluvil a nechci se opakovat.
Táhne mě to od těch slov pryč.

Co říkáš na českou hudební scénu?
No, nic moc, no.
Já ty český věci asi ale ani moc neznám. Chtěl bych si poslechnout kapelu „DVA“. To mě hodně zajímá, je to taková alternativně experimentální věc. Hodně používají například zvuky hraček a zpívají svým vlastním jazykem.

Je pro Tebe něco, co by dokázalo nahradit hudbu?
Nic takovýho není, ani nevím proč nebo z jakýho důvodu by jí mělo něco nahrazovat.

Míváš někdy trému?
Už ani moc ne.
Když stojím na pódiu, tak jsem si jistý tím, co dělám a vím co mám dělat.
Teď už je to spíš takové to hecování sebe samotného, abych to zahrál co nejlíp, ale zároveň abych si to užil a co nejvíc to předal těm lidem.
A někdy mám pocit, že to nejde.
Všichni říkají po koncertě, jak to bylo dobrý a mě se zdá, že to bylo přesně naopak. Takže ne, nemám trému, která by mě nějak omezovala, paralyzovala, to ne.
Řekni, je nějaký rozdíl hrát koncert pro tisíc lidí a stát na podiu na koncertě, kde je těch lidí třeba dvacet?
Ono to bude znít jako že lžu, ale není důvod, proč bys na koncertě pro dvacet lidí nezažila třeba silnější zážitek než na koncertě, kde jich je tisíc.
Přestaneš tak moc přemýšlet o tom, že musíš být „dobrá“ a ukázat těm tisícům lidí co umíš a zaměříš se víc na to propojení mezi těma dvaceti lidma a Tebou.
Takže paradoxně se může odehrát mnohem silnější koncert za takovýchto podmínek.

Nepřijde Ti, že poslední dobou strašně málo lidí chodí na koncerty?
Já bych to neviděl zas tak černě.
Spousta lidí si tu cestu na ten koncert umí najít.
Když dneska vidím některý 17-ti letý lidi na těch akcích, tak to jejich chování má v sobě něco z 60-tých let. Něco takovýho opravdovýho.

Ty sám, když máš volno, chodíš na koncerty?
Chodím strašně rád, ale bohužel toho času je teď strašně málo.
Vždycky když hraje někde něco, na co bych se zašel podívat, tak hraju taky.

Myslíš si, že muzika v Česku má budoucnost?
Muzika má budoucnost všude.

A konkrétně třeba hudba, jakou děláte s Animé?
Ale jo, proč ne? Ale jen okrajově. Tak, jako tomu bylo vždycky.
Kdo to najde, tak to najde, kdo to nenajde, tak to nikdy neuslyší.
Náhoda už k nám přivála spoustu posluchačů.

Blíží se Vánoce, užiješ si takové ty svátky klidu a pohody?
Jo, určitě. Na to se strašně těším až se budu potloukat po Brně, budu nakupovat dárky, koupím si svařák. Mám to rád. Ani mi nevadí ty davy těch lidí. Prostě to k tomu patří. Je to takový rituál.

Jirkovi moc děkuji za rozhovor a přeji, ať má i jejich muzika budoucnost všude