DWD.cz

Spojení lehce plynoucích kytarových aranží a vizuální stránka koncertu, o kterou pečovaly kulisy ,,kina, které Vám rozumí'', tedy Bio Oka, posunulo hudbu do dalších dimenzí.

Alternativní kapela Photolab včele s Magdou Šalamounovou, která zmačkala nálepku ,,Ta ze Superstar'' a zahodila jí daleko za sebe, figuruje alternativní scéně už několik let, přesto se odhodlali vydat desku až teď. Spojili se s charitativní organizací Cesta domů, za přispění Nadace Vodafone a naplnili tak večer jak příjemným zážitkem, tak dobrou myšlenkou a srozumitelným důvodem utratit peníze...

Kapela se dala vlastní, zcela nekomerční a lehce plynoucí cestičkou... V uspěchané době jejich tóny pozastaví frmol v našich hlavách, v melancholii nás pohladí na duši a ještě nás do ní zavrtají hlouběji.
Desku jim pokřtila velmi avantgarní postavička Kittchen slovy: Jásejme a žijme z toho všichni! Cédéčko jim doslova rozvařil v kotlíku a ještě tento corpus delicti natočil na video a vše pustit divákům v Bio Oku. Dění na plátně bylo vůbec při koncertu tak zajímavé, že dokonce i zpěvačka seskočila z podia a jukla za zezdola...
Jak probíhaly přípravy desky a koncertu nám osvětlila zpěvačka Magda Šalamounová a kytarista (a chlapík pro všechno) a.m.almela:

Jak jste prožívali turné?
A: No, tak mě to teda nejvíc bavilo v dodávce. (smích) Ale hlavně mě bavilo, že jsme se konečně potkali s kapelou a nemuseli jsme řešit něco ohledně CDčka.
M: Myslím si, že to mohlo být delší, navíc jsme už dlouho nikde nehráli a už jsme jeli i delší turné...
A: No, klidně bych si dal ještě takových deset koncertů.

Jak je možné, že po tak dlouhé době existence Photolabu jste teprve teď vydali debutové CD?
M: Pravda, hodně lidí se diví, co že jsme to dělali těch posledních pět let. Nicméně naše deska není otázkou několika týdnů ve studiu. Vznikala průběžně, ale také jsme museli řešit ty méně příjemné věci, jako například finance, u koho se vůbec vydá a kdo s námi prostě bude spolupracovat. Nakonec se tohoto úkolu stejně chopil Almela sám.
A: Já jsem totiž tak dlouho hledal lidi, se kterejma bych tu desku mohl vytvořit a nakonec jsem zjistil, že to stejně nezvládnou, protože ta deska je hodně výpravná, jsou tam symfonické pasáže apod... Takže jsem si od podlahy našel všechno, co k tomu budem potřebovat. Dlouho jsem hledal také producenta a zavrtal se do toho tak, že jsem se z něj stal já sám.

Vy jste se spojili s charitativní organizací Cesta domů. Jak jste se k této spolupráci dostali?
M: Tato organizase podporuje umírající lidi a my jsme se k ní dostali díky tomu, že člen z naší kapely má s touto věcí osobní zkušenost. Vypsaly jsme tedy s Eliškou (basistka) projekt pro Nadaci Vodafone a všichni jsme na tenhle projekt dostali grant.
A: Díky tomu můžem dát veškeré vstupné právě této nadaci.

O vás se často říká, že nespolupracujete s lidmi, které dobře neznáte. Díky tomu je každá spolupráce takový domácí a příjemný projekt, je to důvodem i výběru Bio Oka pro váš křest?
M: Určitě, pro nás je Bio Oko skvělé v tom, že při koncertech se opíráme i o vizuální stránku a naše projekce zde pak můžou pořádně vyniknout. A taky to, že lidi nejsou tak úplně zvyklí chodit na koncert do kina.
A: Já myslím, že my tohle kino využijem maximálně, protože se při aranžích necháváme inspirovat jak filmem, tak právě hlavně filmovou hudbou.

Jak jste řekli, hlásíte se k filmové hudbě, takže vizuální stránka je taky důležitá. Ještě před vydáním desky jste natočili dost klipů, jak vznikaly?
A: My už jsme se nechali inspirovat jak filmy, na jejichž soundtracích jsme pracovali (Lidice, Pusinky či Dvojka pozn.red.). Martin Kudláček nám dělal projekce a nově spolupracujeme s Martinem Tauberkem a s ním jsme teď vlastně nejvíc v kontaktu. Toho jsme poznali tak, že zbalil naší basistku, ale myslím, že jsme z toho vytěžili i my ostatní (smích).

Nenapadlo vás, že byste zapojili do tvorby klipů nějakým aktivnějším způsobem i vaše fanoušky?
A: Jelikož si foto na obal nafotila Magda nechtěně sama, klip si natočila jako narozeninovej dárek a všechno jsme jí to potom ukradli a stornovali ve prospěch desky, rozhodli jsme si něco udělat i sami, a proto budeme mít každý při koncertu vlastní foťák, kterým budeme natáčet. Návštěvníci nám můžou zasílat své úlovky, které se pak zpracují do klipu.

Magdo, ty jsi prošla soutěží Superstar, jak prožíváš tohle - pro některé - stigma, které s sebou tato soutěž nese?
M: S tím, že to každý vytáhne, musí každý, kdo tam jde, počítat. Ale pro mě to mělo pozitivní význam v tom smyslu, že jsem začala zpívat s Photolabem, a pak jsem se mohla ubírat směrem, kterým jsem chtěla já. Určitě mi to otevřelo nové dveře, jen mě mrzí, že tyhle soutěže nejsou moc o autorské tvorbě. Lidi fandí člověku, ale po skončení už o něj ten prvotní zájem nejeví a navíc i lidi, který nejsou zvylkí si skládat, jsou do toho vržení a třeba se jim může stát, že vydají něco, co je naprosto mimo.
A: My jsme si museli Magdu urvat, protože jsme s ní chtěli spolupracovat. I ona chtěla, ale prve jsme ji museli vyvazovat ze všech možných smluv a to zabralo spoustu času.
M: Ale je fakt, že u mě to bylo v pohodě, oproti ostatním lidem ve finále.
A: Inu, abych to uzavřel, my jsme z té soutěže nadšení, protože bez ní se o Magdě v životě nedozvíme. Takže, fandím Superstar! (smích)

Dozvěděla jsem se o tobě, že jsi dělala obal desky pro Michala Hrůzu, je to tak?
M: Já jsem si kreslila po nocích obrázky a dávala si je na facebook, Michal je viděl a líbily se mu. A tak mě poprosil, abych něco vytvořila pro každou jeho píseň z nové desky Noc... A doufám, že budu spolupracovat i na jeho druhé části projektu, tedy desce Den.