DWD.cz

V místnostech supraphonských jsme se sešli s - dá se říct - zakládajícími členy kapely Hm... Viktorem Ekrtem a Markem Doubravou (ex Tatabojs pozn. red.). Během zpovídání se k nám do party přidal ještě další člen komanda Filip Nebřenský, který nahradil Viktora, jenž se vypařil jako pára nad hrncem. Probrali jsme spolu bezmála 20 let fungování kapely od počátků až po Lovu zdar a v neposlední řadě také plány do budoucna!

Dokážete říct, v čem je nové album odlišné od ostatních?
M: Já si myslím, že je nejdospělejší. Občas někdo říká, že jsme hračičkové a zníme moc mladě. My už si to moc nemyslíme. Taky už nám bude ke čtyřicítce až padesátce, a dá se říct, že se na desce projevuje téma krize třicátníka, otce od dětí, jímž jsme v podstatě všichni. Jsou tam čím dál závažnější témata, jak v básních, tak v textech, i když se tam dají nalézt samozřejmě taky veselý písničky. Ale v rámci těch veselých písniček si stěžujeme na podobný věci, jako v těch smutných.

Zaujala mě píseň Kostky jsou vrženy, myslím, od I. Wernische. Byla laděna v jiném duchu než zbytek věcí... Lehce optimisticky tragická, jak jste přišli k této básni?
M: Wernisch je můj oblíbený básník už dlouho. Objevil jsem to v knížce, která se jmenuje Pegasovo ponaučení (výbor poezie po roce 1945 z pohledu tehdejších neoficiálních autorů a nebo těch, kteří nebyli poplatní té době). Přišla mi vtipná... Příběh autisty, který sedí doma sám... Říkal jsem si, že by z toho mohla být krátká hezká písnička. Na albu máme většinou kupu delších písní, ale potom tam máme rozhozeny asi čtyři krátké věci. Jsou specifické tím, že jsou to právě kratší, vždy zhudebněné básně a vždy je zpívá někdo z nás a zároveň se sám doprovází. A Kostky jsou vrženy je jedna z nich. Na této věci se Filip (Nebřenský pozn. red.) doprovází na spoustu a spoustu hudebních nástrojů. (smích)

Máte na desce taky díla známých autorů, jakým je Seifert (Kanálská zahrada) nebo Kainar (Budete zlá), proč jste si vybrali právě tyto básně?
M: My už se zhudebňováním poezie zabýváme od počátku naší existence, to znamená už nějakých 19 let. Měli jsme s Viktorem (Ekrt pozn. red.) nejprve duo a spoustu nápadů na hudbu, ale textování není naše úplně silná stránka. Začali jsme z nouze používat básničky. Postupně nás to začalo bavit. Hrát si s textem, přetvořit ho, změnit mu význam vlastní hudební interpretací. Když nějakou báseň zazpíváme, je to výrazný zásah do smyslu textu, protože se dá chápat mnoha způsoby. A tím pádem na každou báseň přijdeme jiným způsobem. Já Seiferta čtu a moc se mi líbí. Jako básník je zpěvnej a zároveň neuvěřitelnej v tom, že umí napsat báseň, která je lehká, provzdušněná a přitom je závažná.
A Budete zlá jsem vybral proto, protože je ze sbírky Lazar a píseň. Z této sbírky jsme už dříve čerpali, jmenovala se Sen a báseň Budete zlá byla o pár stránek vedle a hrozně se mi líbila tím, jak je silná, drsná... Až mě z toho zamrazilo, když jsem ji četl!

Proč jste oslovili Janu Jelínkovou (zpěvačka Sto zvířat pozn. red.) pro Budete zlá?
M: Já jsem nahrál tuhle písničku, donesl jsem jí do zkušebny a říkal jsem si, že by bylo skvělý, kdyby to zpívala nějaká ženská. Filip začal spolupracovat se Sto zvířat a kamarádit s Janou, která má podobně hluboký hlas jako Filip. A já jsem nadhodil, že by to mohla zpívat právě Jana, protože mi přišlo, že z jejích úst by to mohlo znít nejreálněji, protože ona to dokáže podat velmi uvěřitelně.

Já jsem tam pořád slyšela Dámu s čápem...

Jo, to je jasný. (smích) S náma to zpívala asi dvakrát živě a byl to pro nás zvláštní zážitek, protože jsme byli doprovodná kapela a přišli se na nás podívat Honza Kalina a Tomáš Belko ze Sto zvířat a Filipovi říkali, že se jim zdálo, že je to pro Janu trochu jiná poloha. A hrozně se jim to líbilo.

Takže jste už některé věci z nové desky hráli...
V: Našim deskám říkáme konzervy předchozího období, tohle je ale vyjímka. Poprvé na tomhle albu bude dost písniček, které jsme ještě nehráli. Předtím to fungovalo tak, že jsme většinu věcí hráli a až později jsme je vydali na albu.

30. 10. budete křtít desku Lovu zdar v Akropoli a hostem bude Tubové kvarteto Síla, přijde ještě někdo další?
V: Bude tam určitě Jana Jelínková a náš zvukař Ondra Ježek, který desku pokřtí. To je asi dle hostů vše..
M: Kamarád nám jednou říkal, že bychom neměli mít předkapely, protože díky tomu, že máme tak velký žánrový rozstřel, vypadalo by to jako fesťák. Nám přišlo fajn v rámci toho, že je to křest, přeci jen někoho pozvat a chtěli jsme hosty, který budou instrumentální. A úžasné mi přišlo, že to jsou 4 tuby... Hrozně se na to těším..

Posílají vám současní básníci svá díla?
V: To úplně ne, ale Marek (Doubrava pozn. red.) má kamaráda Viktora Špačka, který vydal sbírku a jelikož se známe dlouho, jeho básně známe taky dlouho a dá se říct, že je Viktor Markovi poskytl ke zhudebnění.
M: To bylo tak, že jsme se s Viktorem dlouho neviděli a když jsme se potkali, říkal, že jemu a dalším jeho přátelům vycházejí básnické debuty a pozval mě na čtení. Tam jsem si z toho vybral a snažil se je uplatnit v kapele. Zvlášť pan Seifert a Kainar nám už asi nic nepošlou. (smích) Ale vůbec se tomu nebráníme, jen je problém v tom, že báseň - i když kvalitní - nám nemusí sednout koncepčně do desky a toho, co chceme dělat.

Setkali jste se někdy i s tím, že vás lidé nařkli z toho, že se chcete skrz básníky zviditelnit?
M: Mně kamarád říká, že čím víc je to osobní, o to víc je to zabavnější. Pokud tomu tak není, zdá se mu to jako cvičení na téma: Zhudebnění básně. Ještě jedna reakce se mi vybavuje. Týkala se básně Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy, kdy jsme šli přímo záměrně naproti textu. Zpíváme to strašně rychle a hudba se k tomu vůbec nehodí. Tenhle záměr se ale nemusí líbit každému a člověk může mít pocit, že té básni ubližujeme. Ale v rámci zviditelnění asi ne, protože jsme se zatím nezviditelnili a nikdo to nenadhodil. (smích) Za básně se rozhodně neschováváme, ale někdy báseň mluví tak, jak bych to chtěl říct sám. Nicméně já píšu jeden text tak 4 roky, takže bychom měli sotva jednu desku za 50 let... (smích)

Jak vznikl nápad založit kapelu, která se bude prezentovat tím, že zhudebňuje vlastně cizí texty?
V: My jsme se potkali na skautském táboře a chtěli jsme něco tvořit, ale já texty nedokážu napsat a Markovi, jak říkal, to trvá dlouho...
M: Jo, vzniklo to jako z nouze ctnost, protože jsme neměli texty a básně mají strašně velké pole působnosti. A líbí se mi, jak člověk může změnit chápání textu tím, že k němu přidá vlastní hudbu.
F: Toho se týká i Blázna z desky Lovu zdar..
M: Máš pravdu, impulzem pro zhudebnění básně Blázen bylo to, že jsem jí někde slyšel zhudebněnou a přišlo mi, že je to úplně divný.. Že bych to udělal jinak. Je skvělý, když někdo pracuje s básněmi, ale řekl jsem si pozor pozor, tuhle báseň mám rád a měl bych k tomu zaujmout taky své stanovisko. (smích)

1.12.2000 jste dělali rozhovor s jedním hudebním serverem, kde na reakci, že neděláte moc rozhovorů s HM... ale spíš s Tatabojs Viktor odpověděl, že spíš novináři nedělají s vámi. Jak se to změnilo za (skoro na den přesně) 13let?
F: My doufáme, že se to změní teď, když vydáváme u Supraphonu.
M: To je vlastně ten důvod, proč jsme se rozhodli vydávat právě zde. Zdálo se nám, že jsme taková neviditelná kapela. Desky nám vydával z čirého nadšení Zdeněk Krejčík a nebo jsme si je vydávali sami, bylo s tím dost práce a vlastně jsme neměli čas a sílu tlačit se dopředu. A už jsme si řekli, že nám bude čtyřicet nebo někomu už i je, jsme dost starý a je čas udělat rock'n'roll...

To vypadá, že z toho věku máš málem nějaký komplex... :)

M: Nooo! (smích) Asi komplex zas tak moc ne.. Spíš jsme se rozhodli, že už by to chtělo trochu změnu a zkusit konečně prorazit po dvaceti letech! (smích) Moje meta je zvítězit jako objev roku! (smích)
F: To mě napadlo, že Milan Cimfe (zakládající člen Krucipüsk pozn. red.) prohlásil ve studiu, když mu někdo v rozhovoru říkal, "Vy jste vlastně docela slavnej" a on na to odpověděl "Ano, já jsem hozně slavnej, ale nikdo to neví" (smích)

Jméno Hm... jste si vybrali proč?
F: Je to antinázev.
M: Já jsem si myslel, že jsem to vymyslel já, ale nedávno mi kamarádka tvrdila, že to vymyslela ona. Pravděpodobně to tedy byla ona.
F: Ty si vůbec myslíš, že jsi toho vymyslel... (smích)
M: Nám se to líbilo, že se "Hm" ani nedá skandovat! A také na otázku, kde hraju, odpovím Hm... a to vypadá, jako když si odkašleš.
F: Já musím říct, že jak jsou to jen 2 písmenka a 3 tečky, vypadá to na plakátech hrozně velký a nápis se tváří, jako bychom byli headlineři. (smích)

Myslíte, že dnešní generace je schopna znovu ocenit sílu těchto veršů?
M: Já myslím, že ano. Jednou jsem se dozvěděl, že se s náma učili na maturitu. Říkal jsem si, že by bylo fajn udělat CD k maturitním otázkám.

To byste někomu ušetřili dost práce :)

M: Neuděláme best of, ale uděláme CD se sešitem a místo názvu písniček budou Okruhy otázek.. (smích)
F: Hm, to se těším, až budem zhudebňovat Komenskýho nebo Dalimilovu kroniku...

Čili vám ještě nevyšla deska Lovu zdar, už máte zrovna námět na další :D

F: No vidíš! Děkujeme za nápad, to je fakt hodně dobrý! :D