Nové album kapely Olympic je na světě!
Po dlouhých 23 letech vydává dnes už legendární česká kapela naprosto nové a neokoukané album s názvem Souhvězdí šílenců. Právě tahle deska byla 4. listopadu pokřtěna kardiochirurgem Janem Pirkem v pražském klubu Velmi jemný klub Limonádový Joe a účastníci si mohli poslechnout i 3 nové písně!
- publikováno 07.11.2013
- Kristýna Malinková
- Reporty
- trvalý odkaz: http://www.dwd.cz/article/p-808
Novinkové album Souhvězdí šílenců vychází pod taktovkou Supraphonu, díky němuž se již na pultech obchodů objevila vinylová reedice LP Želva. Olympic samozřejmě nezahálel, během 23 let vydal několik výběrů největších hitů. V pořadí 18. řadové album se připravuje již od června, z 25 písní, které vybral zpěvák Petr Janda, si zbytek kapely zvolil konečných 14 kousků, které máte nyní možnost slyšet na CD. Na textech se podepsali například Eda Krečmar, Karel Šíp, nebo nově Michal Kolařík. Zpěvák také oznámil, že by bylo skvělé, kdyby po Souhvězdí šílenců přišlo nové album s názvem Souhvězdí drsňáků, jehož kmotrem by se stal nějaký urolog a hned nato Souhvězdí romantiků, pokřtěné psychiatrem. Pokud by se prý Olympic rozhodl skončit, desku pokřtí patolog.
Více nám ke všemu řekl v krátkém rozhovoru pro DWD.cz sám frontman kapely Petr Janda.
Po dlouhé době vydáváte CD, proč jste s tím tak otáleli?
J: V téhle branži je nejdůležitější motivace. Roli hrají také emoce, ukázání se a také pokračování v činnosti. A já jsem najednou cítil, že je to dlouho a je čas něco vydat. V neposlední řade jsme chtěli natočit jiné věci s novým bubeníkem (Martin Vajgl po náhle zesnulém Milanovi Peroutkovi pozn. red.), aby neměl pocit, že hraje vše jen převzatý a měl tam něco svýho.
Jak se vám hraje s novým bubeníkem?
J: Vše funfuje naprosto výborně, děkuji.
Vy jste nastínil názvy dalších desek s tím, že poslední album Olympicu pokřtí patolog. Probehla nějaká debata o konci kapely?
J: Nějakou dobu ještě fungovat budeme. Mě překvapilo, vzhledem k mému věku, kolik bubeníků se přihlásilo a vůbec nebrali v úvahu, že bych mohl natáhnout brka a že by to mohlo skončit. To bylo zajímavý.
Jako kapela jste dosáhli skoro všeho, je něco, čeho se vám dosáhnout zatím nepodařilo?
J: Samozřejmě. Svět je nám uzavřenej a už se nám ani neotevře, ale dneska už o tom ani nepřemýšlím.
A v rámci osobního života?
J: Měl bych říct, abych ukojil ucho novináře, že bych chtěl mít syna, který mi umřel... ale to jsou úvahy, nad kterými už raději nepřemýšlím, protože je to minulost.
Je Souhvězdí šílenců něčím odlišné od ostatních desek Olympicu?
J: Určitě. Hrajeme v novém složení, i já jsem se nějakým způsobem harmonicky vyvinul a také jsem slyšel jinou muziku, která člověka ovlivní...
Ovlivňuje vás nějak také vaše dcera (Marta Jandová, zpěvačka Die Happy pozn. red.)?
J: Neřekl bych, ale když nad tím přemýšlím, možná nevědomky ano. Já to nedokážu posoudit. Ale bavíme se o hudbě, dokonce jsem jí i nové písničky hrál a ona mi hraje zase ty své, takže v tomto směru jsme určitě v těsném kontaktu.
Patronem Souhvězdí šílenců se stal Jan Pirk, významný kardiochirurg a přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, který působil například v Dánsku či Americe.
Co říkáte na to, že jste patron CD zrovna kapely Olympic?
P: My jsme s Petrem (Janda pozn. red.) ze sousedních vesnic a známe se velmi dobře. Znám se také s ostatními členy kapely a jsem rád, že mě o křest jejich CD požádali. Užívám si to a je to pro mě velká čest. Když jsem před padesáti lety chodil v Praze do Olympicu, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl být kmotrem nějakého CDčka nebo jakéhokoli alba. Je to krásné. My si na operačním sále muziku také rádi hrajeme...
Jakou hudbu posloucháte na sále?
P: Tu hudbu si vybírá operatérm, čili vedoucí týmu. My jsme si v Americe většinou hráli CDčka, protože tam byl jeden zřízenec, který je měnil. Zde na sále je to problém, protože nemáme tolik financí, abychom měli zřízence na výměnu CD. Takže spíš posloucháme radia, jelikož pokud to CD jede už potřetí, někdo se z toho už chytá zoufale za hlavu. Nicméně si jistě tohle album s sebou vezmu při první příležitosti na sál.
Máte nějakou oblíbenou muziku?
P: Já nemám žádný vyhraněný hudební žánr. Poslouchám, co se mi líbí. Může to být Olympic, stejně tak jako Melody Makers, swing... Pak mám strašně rád neworleanský jazz, protože jsem v New Orleans žil, ale zrovna tak mám rád Verdiho operu, Nabucco je nádherné... Opravdu mám širokou škálu.
Ani veřejnost nezůstane zkrátka! Fanoušci si mohou 6. prosince na vlastní kůži vyzkoušet, jak Olympic křtí svou novou desku Souhvězdí šílenců v pražské Lucerně.