DWD.cz

Bylo to zhruba před týdnem, 20. listopadu v brněnském klubu Melodka. Došla jsem později, než jsem čekala a předpokládala jsem, že jsem tímto propásla první kapelu. Což jsem si říkala, že nějak přežiju.
No nakonec jsem zjistila, že je klasicky menší skluz a na pódiu se představují Come & Play.
Jediná kapela, kterou jsem neznala, ale ráda jsem poznala.
Strašně příjemně se to poslouchalo. Taková pohodová muzika, kterou výborně podtrhovaly housle a klávesy a dělaly jí tím něčím vyjímečnou a zajímavou.

Další v pořadí byli IAN. Tam už jsem pro změnu věděla do čeho jdu, vzhledem k tomu, že jsem měla možnost je vidět na pár akcích.
Mají jako hlavní motto, že to mají rádi jednoduše. Já si je za tu výbornou směs písničkářství, ploužáků i lehce rock´n´rollových songů v akustickým podání jednoduše zamilovala.
Ne, nepřeháním. Kolikrát v životě se vám stane, že jdete na koncert stejný kapely třeba třikrát v rozmezí dvou měsíců a vydržíte stát u pódia celou dobu, aniž byste se šli vykecávat na bar?
Celkem se těším na to, až si krom živáků budu moct pustit doma i album, které snad, jak bylo na koncertu řečeno,co nevidět spatří světlo světa.
V klubu je příjemná atmosférka, lidi pořád přichází a už během vystoupení IAN je pod pódiem hojná účast.

Jako třetí kapela Dolls In The Factory. Ty jsem chtěla vidět už několikrát a až teď jsem se dočkala. Konečně.
Asi první čtyři  písničky jsem stála u pódia, sledovala to celé i s show okolo.Mělo to grády a já měla husí kůži. Když jsem si pak šla sednout a jen poslouchat, trošku mi písničky začaly splývat do jedné. Tentýž názor evidentně nesdílel dav pod pódiem a fanoušci vytvořili parádní atmosféru. To se musí nechat.
 
Závěrem bych ještě chtěla zdůraznit, že jednu věc měly všechny tři kapely společnou. A to neuvěřitelný charisma zpěváků. To se nedá upřít ani Come & Play ani IAN a ani Dolls In The Factory.